Komprimační páska je předstlačená, po otevření samovolně se rozpínající pěnová páska, která utěsňuje spáry proti dešti, větru, hluku a prachu. Nejčastěji se používá při montáži oken a dveří, na fasádách a v místech, kde stavební díly musí „dýchat“, ale zároveň odolávat povětrnosti. Jejím kouzlem je, že současně vyrovná nerovnosti, snese dilatace a přitom neuzavře konstrukci – umožní vlhkosti z interiéru bezpečně unikat ven. Díky tomu přináší dlouhodobě stabilní a elegantní způsob těsnění, který na rozdíl od tmelů nestárne praskáním a netvoří nehezké spáry.
Základ tvoří pružná pěna s otevřenými póry, nejčastěji na bázi polyuretanu, která je v továrně stlačena do tenkého pásku. Před použitím je navinutá na roli a zajištěná fólií, aby si „pamatovala“ komprimovaný tvar. Jakmile ochranu sejmete a pásku nalepíte do spáry, začne řízeně expandovat a vyplní nerovnosti i drobné kazy podkladu. Impregnace pěny speciální pryskyřicí chrání před deštěm a zpomaluje nasákavost, přitom však zůstává paropropustná a umožňuje konstrukci vysychat. Lepicí vrstva na jedné straně slouží hlavně k fixaci do doby, než se pěna sama „zastaví“ o boky spáry. Fyzika je jednoduchá: akumulovaná pružná energie ve stlačené pěně se po uvolnění přemění na rovnoměrný tlak na stěny spáry, a tím vznikne trvalé, tolerantní a tiché těsnění. Tento tlak není agresivní jako u rozpínavých chemických pěn, a proto netlačí na rámy oken ani nedeformuje citlivé konstrukce. Zároveň je páska odolná vůči cyklům tepla a chladu, takže kontinuálně pracuje se stavebním dílem bez znatelných mezer. Výrobci ji nabízejí v různých „rozsazích“ expanze, které odpovídají šířkám spár a požadované úrovni těsnosti. Výběr správného rozsahu je klíčový pro to, aby páska ani nepřefukovala, ani nezůstala nedostatečně rozepnutá.
Nejviditelnější uplatnění najde komprimační páska v připojovací spáře kolem oken a dveří, kde brání profukování, zadrží náporový déšť a současně propouští vodní páru směrem ven. Rozumí si se zdivem, betonem, dřevem i kovem, takže je ideální i pro dřevostavby a lehké obvodové pláště. Ve fasádách vyrovnává dilatační spáry mezi panely, u odvětrávaných obkladů tlumí chvění a rezonance, v interiéru zase kultivuje napojení sádrokartonových příček na okolní konstrukce. Vhodná je i pod parapety, soklové lišty či prahy, protože nelepí napevno a umožňuje montáž bez „klinování“ drobnými klínky a tmely. Na střechách poslouží jako dodatečná bariéra proti zafukování sněhu do detailů oplechování a při montáži střešních oken. V průmyslu utlumí vibrace mezi strojními kryty a rámy, v dopravě vyplní spáry karoserií a omezí pískání větru. Důležité je, že jeden typ pásky většinou nenahradí všechno – pro exteriér, interiér či vysokou odolnost proti přívalovému dešti existují rozdílné varianty a je dobré respektovat doporučení výrobce. Setkáte se tak s páskami primárně „vnějšími“, které jsou vysoce odolné vůči dešti, a s páskami „vnitřními“, které více brání prostupu vodní páry. Do spojů, jež vyžadují požární odolnost či vyšší akustiku, se volí speciální řady s deklarovanými parametry. Pokud potřebujete jen „těsně přiznat“ pohledovou spáru, existují i úzké, rychle expandující varianty, které navíc vizuálně sjednocují detail. Vždy platí, že správné použití pásky je rychlé, čisté a bez zápachu – ideální tam, kde se pracuje v zabydleném prostoru.
První, co při výběru sledujte, je deklarovaný rozsah šířek spár, pro které je konkrétní páska určena. Volte takový rozsah, aby se pracovní šířka vaší spáry nacházela zhruba uprostřed – páska pak vytvoří optimální tlak a dlouhodobě si udrží těsnost. Druhým parametrem je odolnost proti dešti a větru, kterou výrobci udávají kategorie nebo zkoušky prokázané tlaky; to vám napoví, zda páska obstojí i na exponovaných fasádách. Dále sledujte paropropustnost a směr difuzního toku, zejména v sestavách okenní montáže, kde je žádoucí „uvnitř těsněji než venku“. V popisech najdete i doporučený teplotní rozsah aplikace, rychlost expanze a minimální osvit po montáži, protože páska potřebuje čas, aby se rozepnula. Pozornost věnujte kompatibilitě s podklady a případné potřebě penetrace – některé savé nebo prašné materiály si říkají o zpevnění. Pro akustiku si všímejte udávaného útlumu Rw, pro požární řešení zase tříd reakce na oheň a kouřotvorby; pokud tyto hodnoty výrobce neuvádí, žádejte podklady. U vzhledu hraje roli barevnost a povrch – černá je univerzální a pohledově mizí, ale existují i světlejší varianty pro specifické detaily. V hospodárnosti stojí za pozornost délka pásky na roli a procento odpadu v rozích a napojeních, protože to přímo ovlivňuje cenu za běžný metr spáry. A konečně se vyplatí zkontrolovat dostupnost příslušenství, například rohových výseků nebo montážních šablon, které zrychlí práci a sníží chybovost.
Před montáží pečlivě změřte šířku spáry v několika bodech a určete největší i nejmenší hodnotu, podle nichž zvolíte správný typ pásky. Podklad očistěte od prachu a volných částic, v případě křehkých omítek nebo pórobetonu zvažte penetrační nátěr pro zpevnění povrchu. Pásku řežte ostrým nožem s rezervou do rohů a pamatujte, že nesmí být vkládána „na sílu“ – je navržená, aby si sílu vytvořila sama expanzí. Začněte odspodu, nalepte ji na rám nebo na bok spáry tak, aby hrana pásky lícovala s pohledovou linií, a v rozích dělejte čisté napojení „na tupo“, nikoli překryv. Lepicí strana slouží jen jako dočasný pomocník, proto pásku netahejte ani nenapínejte; spíš ji jemně přitlačujte do pravého směru a dbejte na rovnoměrný kontakt s podkladem. Po usazení nechte pásku v klidu vyexpandovat a dopřejte jí čas: v chladu to může trvat déle, v teple a při širší spáře rychleji, ale výsledek je stabilní a bez pnutí do rámů. Vnější okraj chraňte před zatékající vodou až do doby, než páska dosáhne své pracovní šířky; u citlivých detailů pomůže dočasná fólie. Pokud pásku potřebujete přerušit, dělejte čisté kolmé řezy a spoje pečlivě dotáhněte, aby nevznikla „fuga“ bez tlaku. Po dokončení montáže proveďte vizuální kontrolu celé trasy a jemným přitlakem zkontrolujte, že nikde nezůstala zavřená nečistota. Chybou je volit pásku příliš úzkou k široké spáře nebo ji instalovat v dešti na mokré podklady – zhorší se přilnavost a páska pracuje pomaleji. Kvalitní výrobci k páskám dávají montážní návody, podle nichž se vyplatí jet krok za krokem; i jednoduchá pomůcka, jako je tloušťkoměr spáry, ušetří mnoho času.
Když zvažujete, zda je komprimační páska pro vás to pravé, pomůže ji porovnat s běžnými alternativami. Oproti tmelům a PU pěnám nabízí kombinaci pružného, dlouhodobě opakovatelného tlaku a paropropustnosti, takže spára není „zamčená“ a méně trpí vlhkostními změnami. Silikony i akryláty dokážou vypadat čistě, ale jsou citlivé na šíři spáry, podklad a stárnutí; při větších pohybech praskají nebo se odlepují. PU montážní pěna zase dobře tepelě izoluje, nicméně přenáší tlak do rámů a sama o sobě netěsní proti náporovému dešti, takže se doplňuje dalšími vrstvami. EPDM pásy výborně těsní vzduch i vodu, ale vyžadují lepení po celé ploše a hůře snášejí drobné nerovnosti bez předchozí přípravy. V moderní „tříúrovňové“ montáži oken proto často najdete kombinaci: uvnitř parobrzdná fólie, uprostřed tepelněizolační pěna nebo minerální vlákno a zvenku právě komprimační páska pro dešťovou odolnost a difuzi. Z hlediska akustiky páska pomáhá „odpružit“ detail, takže tlumí štěrbinové netěsnosti, které jinak zbytečně propouštějí hluk. Udržitelnost hraje ve prospěch pásky: montáž je čistá, bez rozpouštědlových emisí, a v demontáži jde vyjmout bez zničení okolních materiálů. Cenově vychází výhodně zejména v součtu s ušetřeným časem a sníženým rizikem reklamací; nejdražší je obvykle chyba v dimenzování, nikoli samotná páska. Pokud tedy hledáte spolehlivé těsnění spár, které se přizpůsobí pohybu a dlouhodobě drží výkon, komprimační páska je sázka na jistotu – jednoduchá v principu, promyšlená v detailu.