Zimní zahrada je v dnešní době synonymem svěžesti, světelnosti a prostorné konexe s přírodou, s vnějším světem. Od ultramoderních konstrukcí atypických tvarů až po tradiční dřevěné, vyvolávající tu pravou atmosféru domova. Zimní zahrada je něco magické, po čem touží snad každý majitel rodinného domu a zároveň něco, o co se snaží – i když v menším – vlastníci bytů. Prosklená místnost dovoluje slunci, aby blahodárně působilo svými paprsky, a zároveň umožňuje stolovníků (často slouží jako jídelna) či relaxujícím pozorovat fascinující noční oblohu.
Historie zimních zahrad sahá do daleké minulosti, kdy si velmi bohatí lidé – panovníci, vojevůdci – chtěli pěstovat ve svých evropských domovech subtropické rostliny. Nechtěli je však pěstovat odděleně v nějakých pracovních sklenících, ale chtěli se z nich dennodenně těšit, procházet se mezi ně a vytvářet zde útulná místa pro odpočinek.
První zimní zahrady se jmenovali oranžérie, jmenují se tak dodnes, je to typ zahrad kde se pěstují zejména citrusy. Po panovnících módu probírali dvořané, po nich nižší šlechta, později bohatí měšťané, obchodníci či kupci a tak se rozšířily.
Dnešní zimní zahrady se od těch dávných liší nejen cenou (kdysi dávno byl jistý obchodník ochoten zaplatit za tehdy neznámé cibulky tulipánů z Holandska obrovskou sumu), ale i funkcemi. Rozlišujeme tři základní typy zimních zahrad – typ pro pěstování rostlin, další jako energetický systém a poslední jako obytný prostor.