Vlastní pokojíček je pro dítě magický svět. Je to království, kde si náš potomek hraje, rozvíjí svou fantazii a cítí, že tento prostor je jen jeho. Bylo by ideální, aby každé dítě mělo svůj koutek.
Dětský pokoj v bytě je fenomén, jakému značnou pozornost věnuje i psychologie. Dítě, které vyrůstá v přívětivém a láskyplném rodinném prostředí, kde má také prostor, co patří jen jemu, si odnáší do dospělého života úžasný kapitál. Človíček, který vyrůstá v dětském pokojíčku, je na dobré cestě stát se vyrovnanou, harmonickou a sebevědomou bytostí.
Platí to i naopak: člověku, který neměl v dětství svůj pokoj, kde byl jen sám, chybí v životě jistý rozměr navíc, často jemný a neuchopitelný. V běžných životních situacích je to však znát, byť psychologové se zdráhají tvrdit, že člověk, který neměl dětský pokoj, je vždy ochuzen.
Láska rodičů provází dítě od nejútlejšího věku. Malý človíček díky ní získává do života výbavu, o kterou se ve svém nitru může vždy opřít. Od okamžiků, kdy spolu s ním pláčou při dětské postýlce, přes první váhavé kroky až po … To se přitom nedá stanovit.