Otázka, jak hluboko má být kabel v zemi, nemá jedno číslo platné pro každý případ. Rozhoduje typ kabelu, prostředí, která vrstva zeminy nad ním zůstane a jestli je chráněn chráničkou nebo krycími prvky. Obecné pravidlo zní, že větší napětí a vyšší riziko poškození si žádají větší krytí, zatímco dobrá mechanická ochrana umí nutnou hloubku snížit. Smyslem všech doporučení i norem je ochrana lidí, majetku a samotného vedení před mrazem, lopatou i kolovým traktorem.
Prvním klíčem je napěťová hladina a kategorie vedení, tedy zda jde o silový kabel nn do 1 kV, kabel vyššího napětí, nebo sdělovací a datové vedení. Druhým jsou místní podmínky, jestli vedete v trávníku, zahradě, pod chodníkem, ve vozovce, na orné půdě nebo v místech s provozem těžké techniky. Třetím je mechanická ochrana, zejména použití chrániček, krycích desek a kvalitního pískového lože. Čtvrtým faktorem je souběh s jinými sítěmi a křížení, které limitují, jak vysoko či nízko můžete s kabelem jít. A konečně je nutné respektovat normy a podmínky správců sítí, typicky řadu ČSN 33 2000-5-52 a prostorové uspořádání sítí podle ČSN 73 6005, plus místní vyhlášky. Z toho plyne, že se neptáme jen na číslo, ale na kontext: kde, jaký kabel a s jakou ochranou. V běžném terénu bez zvláštní ochrany se nízkonapěťový silový kabel klade zpravidla hlouběji než sdělovací, pod chodníkem lze v některých situacích jít výše, zatímco pod vozovkou naopak níže. V orné půdě a na místech se zemědělskou či stavební činností se přidává rezerva kvůli hlubším zásahům do půdy. Podél plotu v soukromé zahradě se naopak často volí kombinace menší hloubky a robustní chráničky, aby šla trasa později servisovat. A pokud jde o přívod k nabíječce auta nebo k čerpadlu, rozum vyžaduje počítat nejen s dnešním zatížením, ale i s budoucími úpravami plochy.
Pro silové kabely nízkého napětí do 1 kV platí jako rozumný výchozí bod hloubka krytí kolem 70 cm v běžném terénu, pokud kabel neleží v chráničce a není pod zpevněnou plochou. Pod chodníky se připouští menší krytí, běžně okolo 50 cm, protože nadloží není vystaveno hlubokému zásahu. Ve vozovce, zejména v krajnici, se naopak jde výrazně níž, často na 100 až 120 cm kvůli dopravnímu zatížení a budoucím opravám. Kabely vyšších napěťových hladin se standardně ukládají ještě hlouběji, obvykle v úrovni okolo 1 metru a více. Tam, kde předpisem předepsané krytí nelze dodržet, nastupuje povinná mechanická ochrana a projektové opatření, například masivní krycí desky, oceloplastové chráničky nebo přeložení trasy. V orné půdě a na polních cestách se běžně ponechává vyšší krytí kvůli orbě a drážkování, často tedy nejméně 70 cm a více. Zjednodušeně: terén kolem 0,7 m, chodník kolem 0,5 m, vozovka přibližně 1,0–1,2 m a vyšší napětí ještě níž, vždy s ohledem na konkrétní normu a správce sítě. Tyto hodnoty nejsou svévolné, vycházejí z české praxe a interpretace norem i metodik distributorů. Konkrétní čísla se proto mohou v dokumentaci lišit, ale logika – rovnováha mezi krytím a ochranou – se nemění. Vždy si proto ověřte požadavky vašeho distributora elektřiny a místní stavební správy.
Sdělovací a datové kabely, včetně optiky, mívají jiné nároky než silové vedení. V praxi se v zeleném terénu pohybují typické hloubky v intervalu zhruba 35–50 cm s podmínkou uložení v chráničce a s krycí deskou či fólií, zatímco pod komunikacemi se jde hlouběji a používají se technologie jako protlaky a chráničky s rezervními trubičkami. Starší předpisy a doporučení mluví o tom, že sdělovací kabely se kladou obvykle ve stejné trase a hloubce jako silové, ale s důrazem na oddělení a identifikaci. Optické trasy se dnes často ukládají do HDPE chrániček s pískovým ložem, nad nimiž jsou plastové krycí desky a výstražná fólie. Pod místními komunikacemi se objevují projektové hodnoty i kolem 1,0–1,3 m včetně chráničky a krytí, protože se počítá s překládáním a frézováním vozovek. V zahradách a parcích se upřednostňuje kombinace mělčí hloubky a spolehlivé chráničky právě proto, aby šly trasy později přefouknout nebo doplnit. Speciální případy jako mikrotrubičkové systémy pro FTTH dovolují jemnější práci s profilem, normová logika – jasná identifikace, mechanická ochrana a přiměřené krytí – ale zůstává. Vždy platí, že vytyčení stávajících sítí a souhlas správců je podmínkou dřív, než do země sáhnete. U optiky navíc stojí za to plánovat rezervní smyčky a přístupové body pro budoucí servis, aby se kvůli jedné svarce nemusel znovu rozkopat dvůr.
Když přijde na samotné provedení, rozhoduje skladba výkopu a zásyp. Na dně kabelové rýhy bývá 10 cm písčitého lože bez kamenů, do něj se položí chránička nebo samotný kabel a dalších 10 cm jemného zásypu vytvoří čisté obálkové prostředí. Nad kabel patří mechanická ochrana – plastové či betonové krycí desky nebo cihly – v místech podle projektu, zejména tam, kde hrozí budoucí kopání. Vrstvu nad tím uzavírá výstražná fólie, která má varovat případného kopáče dostatečně včas. Rýha se zpětně zasypává hutněnou zeminou bez ostrých kamenů a povrch se uvede do původního stavu, přičemž se často ukládají i značky trasy a měřičské body. Pravidlem je, že výstražná fólie leží minimálně 20 cm nad kabelem a nejméně 20 cm pod povrchem, přičemž její šířka přesahuje kabel na obě strany. Jestliže je kabel v chráničce nebo pod zpevněnou plochou, projektant může navrhnout odlišné vrstvy, podstatné ale je, aby identifikace a ochrana fungovaly i za deset let. Tam, kde se snižuje krytí, musí úměrně přibýt ochrana – masivnější desky, hlubší lože nebo dvojitá chránička. A na závěr vše dává smysl vyfotit, zaměřit geodetem a zakreslit do dokumentace, protože co není zakresleno, to jako by v zemi nebylo. Dobrou praxí je i uložit do šachtiček QR štítky s informací o trase, aby budoucí servis netápal.
Aby výkop neohrozil jiné sítě, je nutné promyslet souběhy a křížení a mít v ruce vyjádření jejich správců. České prameny k tomu shrnují několik zásad: sítě se pokud možno nekříží v pravém úhlu, souběhy se vedou s požadovanými rozestupy a kabely vyššího napětí se drží níž než nízkonapěťové, přičemž detaily řeší projekt podle ČSN 33 2000-5-52 a souvisejících schémat. Každé křížení znamená lokální zpevnění a identifikaci, aby bylo zřejmé, co je nahoře a co dole. V zastavěném území navíc platí prostorové schéma sítí dané ČSN 73 6005, takže není kde si libovolně hrát s hloubkami. S praktickou bezpečností souvisí i práce ve výkopu, pažení a poučení pracovníků, protože zkrat nebo trvalé poškození kabelu je dražší než jakákoli rezerva v krytí. Po uložení přichází na řadu kontrolní měření, revize, fotodokumentace a zaměření pro katastr nebo správce komunikace. Smyslem všeho je, aby budoucí údržba či další stavby neskončily katastrofou jen proto, že kabel leží o dvacet centimetrů výš, než kdo čekal. Pokud si nejste jisti, vždy zvolte cestu přes projektanta, který vám navrhne profil tak, aby prošel povolovacím řízením a byl proveditelný. U drobných domovních přípojek se vyplatí alespoň konzultace s distributorem a pečlivé focení každého metru, protože to bývá později k nezaplacení. A nakonec nezapomeňte, že jakékoli odchylky od projektu mají být zdokumentovány a odsouhlaseny, protože pod zemí je paměť krátká a chyby drahé.